Savci.upol.cz Úvod | Redakce | Teorie | Systém | Galerie | Dotazy | Literatura Savci.upol.cz

Výkladový slovník - A

názvy, pojmy, jména, definice, zkratky

A | B | C | Č | D | E | F | G | H | Ch | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | Ú | V | W | X | Y | Z | Ž

A

a- (ang. a-)
lat. i řec. předpona označující opak, zápor, chybění. V řeckých slovech má před samohláskou tvar an-.
a. (ang. a.)
Zkratka pro "arteria" = tepna. Viz "tepna".
abdomen (ang. abdomen)
Viz břicho. Část trupu pod hrudníkem.
abiotický (ang. abiotic)
Neživý.
abdukce (ang. abduction)
Odtažení. Pohyb směrem od osy těla, resp. končetiny. Srovnej "addukce".
aberace (ang. aberration)
Barevná odchylka v mezích proměnlivosti druhu, bez taxonomické hodnoty.
(2) Jedna z nejnižších taxonomických jednotek v zoologii.
aberantní (ang. .)
Odchýlený. Neodpovídající normě.
abomasus (ang. abomasus)
Sléz. Čtvrtý oddíl složeného žaludku přežvýkavců - vlastní žaludek.
abs. (ang. abs.)
Zkratka pro "absolutní".
abundance (ang. abundance)
Absolutní početnost jedinců určitého druhu v určitém prostoru. Srovnej "početnost".
abysální (ang. .)
Týkající se hlubokého moře. Žijící v hloubce 2000 - 6000 m pod hladinou. Srovnej "profundální".
acélní (ang. ...)
....def. ...."..".
acetabulum (ang. ...)
Kloubní jamka v pánvi pro hlavičku kosti stehenní.
Acreodi (ang. Acreodi)
Savci dorůstající až velikosti medvěda žijící v eocénu. Dnes jsou řazeni do skupiny Condylarthra.
acomion (ang. .)
Nadpžek. Výběžek lopatky v blízkosti ramenního kloubu.
acropodium (ang. acropodium)
Část končetiny zahrnující phalanges.
acetabulum (ang. acetabulum)
.....
ad. (ang. ad.)
Zkratka pro "adult".
adaptabilita (ang. adaptability)
Schopnost organismu přizpůsobit se krátkodobě nebo trvale kvantitativním nebo kvalitativním změnám prostředí. Může jít např. o krátkodobou barvoměnu, ale i o trvalou změnu zbarvení. Kromě zbarvení se může měnit i tvar, funkčnost, fyziologie organismu, a postihnou-li změny dědičnou informaci, dojde k mutacím, popřípadě přirozenému výběru (selekci). Adaptabilita je jedním z důležitých činitelů fytogenetických, ovlivňujících vývoj (evoluci) a tvarové a druhové bohatství živočišstva a rostlin na zemi. Bez adaptability čili přizpůsobivosti by většina organizmů nebyla schopna přežít geologické a klimatické změny ve vývoji naší planety.
adaptace (ang. adaptation)
Přizpůsobení se. Odpověď na určitou dobu trvající podnět, resp. změnu podmínek. Jedna ze základních vlastností živých organizmů. Může se projevovat např. jako schopnost přizpůsobení se potravním možnostem, rozmnožování, ochrany před nepřáteli apod.
adaptivní radiace (ang. adaptative radiation)
Viz "divergence".
adaptační zóna (ang. adaptation zone)
Viz "zóna - adaptační".
addukce (ang. adduction)
[čti: ad-dukce] Přitažení. Pohyb směrem k ose (těla, končetiny). Srovnej "abdukce".
adheze (ang. )
Přilnavost. Užívá se nejčastěji jako přilnavost vody ke stěnám cév rostlin.
adopce (ang. .)
Jev v bionomii vyšších obratlovců, kteří se ujmou a pečují o cizí mládě téhož nebo i jiného živočišného druhu.
adult (ang. adult)
Označení pro dospělého (adultního) živočicha, ve smyslu růstových stadií. Užívaná zkratka: ad.
adultní (ang. adult)
Dospělý.
adventivní(ang. adventive)
Viz "Druh - adventivní".
Aegyptopithecus (ang. Aegyptopithecus.)
Rod primátů, který se podobá dnešním vřešťanům. Aegyptopithecus je doložen ze svrchního oligocénu (naleziště Fayum).
aerobní (ang. aerobic)
[čti: aerobní, nikolivérobní] Způsob života organizmů za podmínek vyžadujících pro svou existenci volný kyslík při chemických procesech. Srovnej "anaerobní".
aestivace (ang. .)
Letní spánek živočichů. Viz "spánek - letní". Srovnej "hibernace".
aference (ang. .)
Nervové vzruchy, vedoucí od smyslových orgánů k centrálnímu nervovému systému.
afinita (ang. .)
V ekologii vztah dvou nebo několika živočišných druhů, majících přibližně stejné nároky na životní rostředí.
Afrosoricida (ang. Afrosoricids)
....def...."..".
agens (ang. .)
.....def...."..".
Agnatha (ang. Agnatha)
Bezčelistní. Třída obratlovců. Rybám podobní žičichové bez čelistí, bez ploutví nebo s párovými ploutvemi nanejvýš vpředu a jen se dvěma obloukovými chodbami v uchu. Vyskytovali se v období svrchního kambria až do devonu a od svrchního karbonu.
agonistický (ang. agonistic)
Chování mezi dvěma jedinci stejného druhu, které může zahrnovat agresi, hrozby, chlácholení, nebo vzájemné vyhýbání se. Agonistické chování může vznikat z konfliktu mezi agresí a strachem.
aj. (ang. and oth.)
Zkratka pro "a jiní".
akadenie (ang. academy)
(1) Veřejné vystoupení (např. žáků a studentů škol, členů sportovních klubů, tělovýchovných jednot) s kulturním nebo tělovýchovným programem.
(2) Pedagogické označení institucí, zejména vzdělávacího a vědeckého charakteru; pův. místo v Athénách, kde probíhaly filozofické disputace učitelů a žáků Platónovy Akadémie; později tento pojem označoval vysoké školy. V současnosti je pojem používán v oblasti vzdělávání pro označení institucí (např. Akadeni věd ČR, Akademi J. A. Komenského) nebo škol poskytujících střední vzdělání (obchodní akademie) nebo jako název VŠ uměleckého zaměření.
OTTO
akarus (ang. .)
Prašivina roztočová.
akcesorní mamma (ang. .)
Nadpočetná mléčná žláza s vyvinutým prsem a bradavkou. Vyskytuje se v průběhu mléčné lišty. Jde o druh atavizmu a může upozornit na přítomnost dalších vrozených anomálií. PSM
akineta (ang. )
Nepohyblivá spora sinic schopná přetrvat nepříznivé podmínky prostředí.
aklimatizace (ang. acclimatization)
Proces, při němž se záměrně dovezený (introdukovaný) cizí živočišný druh přizpůsobuje novým životním podmínkám.

Přizpůsobení fyziologickým podmínkám prostředí (termín se obvykle užívá v souvislosti s přírodním prostředím) v oblasti, jež leží mimo hranice přirozeného výskytu organizmu (druhu). B-H-T
akomodace (ang. .)
Přizpůsobení se oka pohledu na blízké či vzdálené předměty. Děje se tak různým oploštěním nebo vyklenutím čočky pomocí svalu obsaženého v řasnatém tělese oka (corpus ciliare). PSM
akropodium (ang. acropodium)
Viz "acropodium".
aktivita (ang. activity)
-denní - období aktivity spadající převážně do světelné části dne.
-noční - období aktivity spadající převážně do nesvětelné části dne, tj. do noci.
akvatický (ang. aquatic)
Žijící ve vodě, vodním prostředí. Srovnej "terestrický".
albinizmus (ang. albinism)
Vrozený nedostatek pigmentu (melaninu) v kůži, srsti, duhovce oka. Postižený jedinec - albín - má bělavě růžovou kůži, růžové až červené oči (vlivem prosvítajících krevních vlásečnic), bílou srst a je velmi citlivý na sluneční záření. Podstatou albinizmu je porucha enzymu podílejícího se na syntéze melaninu. Do albinotických forem byla vyšlechtěna mnohá domácí či laboratorní zvířata (např. králík, potkan). PSM
albinoidizmus (ang. albinoidism)
Nepřítomnost pigmentu v kůži, ale zachování barviva v očích. Viz "xantorismus".
albus (ang. albus)
Bílý.
alela (ang. allele)
Jedna z konkrétních forem genu. Má-li daný jedinec ve svém genovém páru stejné alely, označuje se jako homozygot, má-li alely nestejné, jde o heterozygota. PSM
alfa (ang. .)
Jedinec stojící ve skupině na nejvyšší pozici. Často to bývá samec vedoucí stádo či smečku. Alfa samec se mnohdy nejčastěji páří se samicemi a má největší šanci mít potomstvo, které nese jeho geny.
alfa diverzita (ang. Alpha diversity)
Viz "diverzita - alfa".
alkalický (ang. .)
Viz "zásaditý".
Allenovo pravidlo (ang. .)
Viz "pravidlo - Allenovo".
allotyp (ang. .)
Viz "typ".
alochtonní (ang. allochtonous)
Původem odněkud jinud, než z oblasti, kde se vyskytuje. Živočich prostředí cizí. Srovnej "autochtonní".
aloparentální (ang. alloparent)
Rodičovské chování živočicha směřované i k mláďatům, která nejsou jeho skutečnými potomky; tzv. tetičkovské chování.
alopatrický (ang. allopatric)
Situace, kdy jsou dvě populace různých druhů geograficky zcela oddělené. Alopatrické druhy obývají navzájem různé areály. Srovnej "sympatrický".
alpinní (ang. Alpine)
Podmínky podobné těm, které se vyskytují v Alpách nebo obecně ve vysokých horách (obvykle v nadmořské výšce nad 1500 m).
aluviální (ang. alluvial)
Půdní vrstva, která vniká okolo vodních toků.
alluvium (ang. alluvium)
Zastaralý název pro holocén.
alveola plicní (ang. .)
Viz "plicní sklípky".
alveolární chrup (ang. .)
Viz "chrup - alveolární".
amatér (ang. amateur)
Člověk, který se něčemu věnuje ze záliby, nikoliv z povolání, avšak (narozdíl od diletanta) často s velmi dobrou úrovní znalostí a průpravy. Srovnej "profesionál".
ambra (ang. .)
Aromatická látka tvořící se v trávicím traktu vorvaňů. OP
Amerika (ang. .)
....def....."..".
- Jižní - ....def....."..".
- Severní - ....def....."..".
aminokyselina (ang. .)
.....def....."..".
amfibický (ang. amphibious)
Schopný žít jak na souši, tak i ve vodě.
amficélní (ang. amphicoelous)
.....
Afrika (ang. .)
....def....."..".
amnion (ang. amnion)
Plodový obal. Obal plodu, který pokrývá rovněž pupečník a plodovou stranu placenty. Podílí se na vzniku plodové vody. Název je odvozen z řeckého amnos - "ovčí blány", neboť poprvé byl amnion pozorován při obětech březích ovcí. Srovnej "chorion".
amplex (ang. .)
Přichycení samce na těle samice při páření.
amyláza (ang. .)
Trávicí enzym, který štěpí dlouhé molekuly některých sacharidů (zejm. škrobu) na menší a umožňuje tak jejich vstřebávání. Amyláza se vyskytuje zejména ve slinách a ve šťávě produkované slinivkou břišní. PSM
an- (ang. an-)
řec. předpona označující zápor. Viz "a-".
anabolizmus (ang. .)
Viz "asimilace".
anadromní (ang. anadromous)
Migrující z moří a jezer proti proudu řek a potoku, kde klade jikry. Cesta ryb žijících v moři na trdliště (místo tření) do řek (např. u lososů) nebo z mořských hlubin k pobřeží (např. u platýzů). Srovnej "katadromní".
anaerob (ang. .)
Organizmus žijící anarobním způsobem.
anaerobní (ang. anaerobic)
Organizmus žijící nebo děj probíhající za nepřítomnosti kyslíku. Anaerob získává energii pro životní pochody z chemických procesů, které nevyžadují volný kyslík. Srovnej "aerobní".
anafáze (ang. )
Třetí ze čtyř fází buněčného dělení mitózy.
anagram (ang. .)
Nomenklatorní latinské jméno taxonu (obvykle rod) utvořené z jiného pouhým přeskupením písmen (např. Limax - Milax). OP
analogické orgány (ang. .)
Viz "orgán - analogický".
anatom (ang. .)
.."..".
anatomie (ang. anatomy)
Obor studující stavbu lidského těla, a to makroskopická (viditelná pouhým okem, tj. anatomie v užším smyslu) a anatomie viditelná pouze světelným nebo elektronovým mikroskopem - histologie.
- normální - Studuje normální stavbu organizmu.
- patologická - Zabývá se tvarovými změnami za chorobných stavů. Dnes spíše označována jako patologie.
anální (ang. anal)
Řitní. Týkající se řiti. Lat. analis.
anémie (ang. anemia)
Chudokrevnost. Je způsobená nedostatečnou činností krvetvorných orgánů, vedoucí k malátnosti a rychlé únavě.
angiospermní (ang. angiospermae)
.....
angulare (ang. .)
Párová dermální kost. Jedna ze složek dolní čelisti. OP
animalizmus (ang. animalism)
Náboženský kult uctívání zvířat, vycházející z loveckého kultu. Animalizmus vychází z víry ve znovuzrození zvířat po jejich smrti, z obřadů zaměřených na rozmnožení zvířat a zejména z totemizmu, pokládajícího zvířata za rodové a kmenové předky (odtud pozdější mýty o původu člověka ze zvířat, tabuizované požívání masa určitých zvířat, pojmenovávání skupin lidí ap.).
animální (ang. .)
Zvířecí. Zvířecího původu. Srovnej "humánní" či "veterinární".
anizodontní chrup (ang. .)
Viz "chrup - anizodontní".
anorganický (ang. .)
Vztahující se k neživé přírodě. Opak pojmu "organický". PSM
anosomie (ang. .)
Chybění či ztráta čichu. Může být způsobena např. přerušením čichové dráhy nebo zduřením nosní sliznice.
ant- (ang. .)
řec. předpona označující proti. Před souhláskou bývá tvar "anti-".
antagonisté (ang. .)
Dvojice nebo skupina svalů působících navzájem protichůdně (např. ohybač a natahovač). Srovnej "synergisté". OP
anterior (ang. anterior)
lat. Přední.
antibiotikum (ang. .)
Látka produkovaná různými druhy bakterií a hub, schopna potlačit růst jiných mikroorganismů.
antigen (ang. .)
Chemická látka vyvolávající v těle tvorbu protilátek.
Antarktida (ang. .)
....def....."..".
antarktická konvergence (ang. antarctic convergence)
Oblast zeměpisně vymezena 50° - 55° j. š., kde hladina Antarktických vod klesá pod vlivem menší hustoty jižního proudění subantarktických vod.
antebrachium (ang. antebrachium)
Předloktí, nejčastěji užíváno u netopýrů. Délka od zápěstního kloubu po nejvíce vystupující bod na loketním kloubu, důležitý druhový rozlišovací znak; neméně důležitá je i délka předloktí a blanitý výrůstek v uchu zvaný tragus.
anti- (ang. .)
řec. předpona označující proti. Před samohláskou bývá tvar "ant-".
antisérum (ang. .)
Sérum obsahující protilátky ("protijed") vůči určitým jedům (např. hadím) a bakteriální toxinům (např. botulizmu, tetanu). Antisérum se připravuje podáváním malých dávek jedu zvířatům, která si postupně vytvoří zvýšenou hladinu protilátek a později tak mohou odolat jednorázové větší dávce jedu. K získávání antiséra pro účely humánní medicíny se užívá především koní. PSM
antropický (ang. antropic)
Viz "antropogenní".
antropo- (ang. .)
Označuje člověka (zejm. ve smyslu živočišného druhu).
antropocenoza (ang. .)
Biocenóza vzniklá v člověkem vytvořeném, umělém prostředí.
antropocentrizmus (ang. anthropocentrism)
Myšlení, kdy je člověk považován za ústřední realitu světa a vysvětlující vše v souladu s tímto pojetím. Srovnej "antropomorfizmus".
antropofagie (ang. .)
Požírání lidí. OP
antropogenní (ang. anthropogenous)
Způsobený člověkem (ve smyslu živočišného druhu). Např. "antropogenní vliv na životní prostředí" obecně znamená "vliv lidstva na přírodu".
antropologie (ang. anthropology)
Věda zabývající se vznikem člověka, jeho vývojem, tělesnými znaky a vlastnostmi, nověji i jeho kulturou. Srovnej "etologie". PSM
antropomorfizmus (ang. anthropocentrism)
Přenášení vlastností a charakteristik lidské psychiky na předměty neživé nebo živé přírody, nebeská tělesa nebo mytologické bytosti. Snaha vykládat skutečnost analogií s člověkem, jeho prožíváním a jednáním.
Antropozoikum (ang. .)
Kvartér = čtvrtohory. Geologická éra navazující asi před 2 miliony let na Kenozoikum a trvající dodnes. Člení se v epochy: pleistocén a holocén . Období vzniku člověka. OP
anus (ang. anus)
Anatomicky "řiť". Viz "řiť".
aorta (ang. .)
Srdečnice. Hlavní tepna u Vertebrat. Největší tepna organizmu, která u placentálních savců vystupuje přímo z levé srdeční komory. Probíhá hrudníkem a břišní dutinou (před páteří) až do bederní oblasti, kde se dělí na dvě kyčelní tepny. Z aorty vystupuje v jejích různých částech řada větví, které zásobují okysličenou krví všechny orgány těla.
apikální (ang. .)
Vrcholový. Vrcholová část. Srovnej "bazální".
apnoe (ang. .)
Krátkodobé zastavení dýchání. SCS
aposematický (ang. aposematic)
.....
appendix (ang. .)
(1) lat. Přívěsek slepého střeva červovitého tvaru. OP
(2) Dodatek na konci spisu. OP
aqua (ang. aqua)
[čti: akva], lat. voda.
akvatický (ang. aquatic)
Živočich žijící převážně ve vodním prostředí.
arachnoentomologie (ang. arachnoenthomology)
Nauka o hmyzu a pavoukovcích zdravotnického nebo veterinárního významu.
arachnofobie (ang. .)
Porucha myšlení a emocí charakterizována chorobným strachem z živočichů skupiny pavoukovců, nejčastěji pak z pavouků.
arbor
lat. strom.
arboricid (ang. arboricid)
.."..".
arboreální (ang. arboreal)
Živočich žijící na stromech; šplhající po stromech, většinou lesní druhy.
arboretum (ang. arboretum)
Botanická zahrada k pokusnému pěstování dřevin. Větší sbírka živých dřevin obecně. Srovnej "ZOO".
arborikolní (ang. .)
Žijící na stromech, resp. v korunách stromů.
arcus (ang. .)
anat. Oblouk.
- zygomaticus Jařmový oblouk. Viz "oblouk - jařmový".
areál (ang. area)
Území rozšíření druhu. Zeměpisně vymezená oblast obývaná příslušníky určitého živočišného nebo rostlinného druhu, případně jiné systematické jednotky. OP
areola mammae (ang. .)
[čti: areola mame], lat. prsní dvorec.
archeopteryx (ang. .)
Nejstarší známý jurský rod praptáků mající znaky plazů i ptáků. SCS
archipterygiová teorie (ang. .)
Viz "teorie - archipterygiová".
Archosauria (ang. Archosauria)
Podtřída plazů, Diapsida. Zahrnuje největší a nejnámější ještěry, jako např. dinosaury, krokodýly a ptakoještěry. Od svrchního permu. KZ
aridní (ang. arid)
Vyprahlý, suchý, pouštní. Srovnej "humidní".
Arktogea (ang. .)
Zoogeografická "nadříše" zahrnující říše Paleotropis a Holarktis. OP
arteria (ang. .)
lat. Tepna.
- carotis - [čti: karotis], karotida. Viz "krkavice".
- femoralis - Viz "tepna - stehenní".
- iliaca - [čti: iliaka]. Viz "tepna - kyčelní".
- peronaea (peronae) - Viz "tepna - lýtková".
- poplitea - Viz "tepna - zákolenní".
- radialis - Viz "tepna - vřetenní".
- subclavia - [čti: subklavia]. Viz "tepna - podklíčková".
- tibialis - Viz "tepna - holenní".
- ulnaris - Viz "tepna - loketní".
- vertebralis - Viz "tepna - obratlová".
arteriózní (ang. .)
Tepenný.
articulare (ang. .)
Párová kost, která je součástí dolní čelisti v místech jejího skloubení s lebkou. OP
articulatio (ang. .)
anat. Kloub, kloubní spojení. OP
Asie (ang. .)
....def....."..".
asimilace (ang. .)
Skladné procesy - syntéza - složitých organických molekul. Z jednoduchých látek se vytvářejí látky složitější. Děje endergonické (energie je spotřebovávána). Např. fotosyntéza".
asociace (ang. .)
V zoologii označuje společenství živočichů určitého menšího vymezeného biotopu (např. slepého říčního ramene, kamenité stráně, rákosiny apod.). Srovnej "formace". OP
atavizmus (ang. .)
atavus - praděd. Útvar nebo jev, který se u současné formy druhu běžně nevyskytuje, ale vyskytoval se u jeho předků či víceméně vzdálených předků. Jde o opětovný výslyt znaku, který není vlastní bezprostředním předkům, ale vyskytuje se u vzdálených předchozích generací. Jednou z možným příčin atavizmu mohou být poruchy během embryonálního vývoje jedince nebo mutace (např. 5 prstů na noze normálně čtyřprstého savce, rudiment ocasu u člověka aj.).
Atlantik (ang. .)
Viz "oceán - atlantský".
atrofie (ang. .)
(1) Odumření. Postupné vyloučení organizmu nebo jeho části z činnosti, nezávisle na příčině.
(2) Zmenšení orgánu nebo tkáně živočicha během individuálního života.
atlas (ang. ..)
První krční obratel, tzv. nosič. Svou spodní plochou leží na druhém krčním obratli (axis) jehož trn prochází otvorem atlasu. ...... PSM.
ATP (ang. ATP = adenosintriphosphate)
Zkratka pro "adenosintrifosfát". Energeticky bohatá látka (makroergní fosfát), která je schopna uvolnit energii pro potřeby buňky a do níž se energie rovněž ukládá.
atrofie (ang. .)
Chřadnutí a ubývání (tkáně, orgánu) z nedostatečné výživy. Může mít podstatu chorobnou nebo i fyziologickou (např. odumření lýčí, zakrnění ocásku pulce při přeměně v žabku aj.). OP
auct. (ang. auct.)
lat. auctor. Zkratka pro "autor", která zastupuje jméno autora u latinského názvu druhu, není-li citujícímu jméno autora popisu známo. OP
auris
lat. ucho.
auricula
lat. ušní boltec.
Austrálie (ang. Australia)
....def....."..".
Australopithecus (ang. Australopithecus)
Rod hominidů (Hominidae) v pliocénu a pleistocénu. První australopitéci žili asi před 4 mil. let ve východní Africe (Keňa, Tanzánie). Ve srovnání s jinými primáty neměl ještě zřetelně větší objem lebky. Podle druhu byla váha těla australopitéků mezi 30 - 80 kg. Hominid vzpřímené chůze, asi 120 cm průměrné výšky a s ještě malým objemem lebky (450 až 500 cm3). Patří k nim v širším slova smyslu ještě rod Paranthropus, který, jak je dokázáno, už používal jednoduché kamenné nástroje (raný oldowan).
Australská oblast (ang. .)
Viz "oblast - Australská".
autekologie (ang. .)
Součást ekologie studující vztah jedinců určitého druhu k prostředí Srovnej "synekologie". OP
autogamie (ang. )
Viz "samooplození".
autochtonní (ang. autochthonous)
Původem z oblasti, kde se vyskytuje. V dané oblasti původní. Lze překládat jako "domácí", "místní", "původní". Srovnej "alochtonní".
autotomie (ang. autotomy)
Ochranná schopnost odvrhnout část těla při napadení predátorem. Odhozená část většinou znovu regeneruje (např. ocas u ještěrky).
autopodium (ang. author)
Část končetiny - ruka, chodidlo, členící se dále na basipodium, metapodium a acropodium. Viz "schema stavby končetiny".
autor (ang. author)
.."..".
autoregulace (ang. .)
Schopnost živých systémů přizpůsobovat se svými vlastními pochody změněným podmínkám prostředí.
autospora (ang. .)
Nepohlavní výtrus jednobuněčných řas ve tvaru dospělé buňky, vytvořený uvnitř blány mateřské buňky.
autostylní (ang. .....)
.."..".
autotrofie (ang. .)
Schopnost organizmu vytvářet organické složky těla z anorganických látek. U zelených rostlin a některých bakterií se tak děje za využití sluneční energie (fotosyntéza) nebo oxidací za využití anorganické energie (tzv. chemosyntéza).
autozom (ang. .)
Chromozom, který se v tělesných buňkách vyskytuje v páru (v člověka 22 párů) na rozdíl od dvou pohlavních chromozomů (tzv. gonozomů), které jsou odlišné: X a Y.
avifauna (ang. .)
Ptačí zvířena určité zeměpisné oblasti.
axilla (ang. .)
Podpažní jamka.
axis (ang. .)
(1) lat. osa. (2) Druhý krční obratel, tzv. čepovec.
azonální společenstvo (ang. azonal society)
Viz "společenstvo - azonální".
azotobakter (ang. .)
Bakterie žijící samostatně a pro vlastní životní pochody využívající vzdušný dusík, nezávisle na jiných organizmech.

Použitá literatura


A | B | C | Č | D | E | F | G | H | Ch | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | Ú | V | W | X | Y | Z | Ž

Copyright © Tomáš Matyáštík & Marek Bryl, 2001–2005 aktualizováno