![]() |
Redakce | Teorie | Systém | Galerie | Dotazy | Literatura | ![]() |
Zde zveřejněné texty nejsou převzaty, ale jsou výhradně dílem redakce.
Jde o kompilace informací z více zdrojů, většinou překladů ze zahraničních vědeckých periodik a zpravodajských serverů.
Pokud chcete některé z následujících textů použít v tomto znění, vyžádejte si nejprve souhlas redakce.
Zprávy týkající se problematiky ochrany životního prostředí a ekologie, až na výjimky, neuvádíme (většinou je to smutné čtení). Případným zájemcům o tuto oblast můžeme doporučit zpravodajský web www.ekolist.cz.
Savci.upol.cz, 27. listopadu 2006
Bohužel musíme zveřejnit smutnou zprávu. V pátek, dne 24. listopadu, zemřel v motolské nemocnici pan profesor Zdeněk Veselovský. Nechci se zde více rozepisovat, těžko hledám správná slova. Přesto, kdo by si chtěl tuto osobnost blíže připomenout, může tak učinit na stránkách časopisu National Geographic Česko nebo na webu Českého rozhlasu, kde mu také věnovali vzpomínku.
Fosílie nového druhu velblouda nalezena v Sýrii
Savci.upol.cz, 20. listopadu 2005; aktualizováno 10. října 2006 ![]()
Použité zdroje a další doporučené odkazy:
http://news.nationalgeographic.com/news/2006/ http://news.bbc.co.uk/ http://www.21stoleti.cz/
Byla nalezena fosílie dravé velryby
Savci.upol.cz, 16. srpna 2006 ![]() Pro dnešní velryby jsou charakteristické velké tělesné rozměry a zvláštní způsob získávání potravy - nejrůznějších drobných mořských organismů (tzv. planktonu; ale některé druhy se živí i drobnými hejnovými rybami) - filtrováním mořské vody pomocí kostic. Nově popsaný druh však disponoval nebezpečným chrupem dravce a navzdory své relativně malé velikosti lovil nejspíš větší ryby (možná i menší žraloky, hlavonožce, jiné kytovce a mořské ptáky). Ačkoli připomíná spíše ozubené kytovce (delfíny a kosatky), podle zvláštních rysů na lebce a určitých znaků v oblasti vnitřního ucha se jednoznačně řadí do podřádu kosticovců, tedy mezi bezzubé velryby a plejtváky. Věda dosud neznala žádného kytovce s takovýmito vlastnostmi, ani živého ani fosilního.
Tato velryba, která žila v období před 25 mil. let, připomíná, že kosticovci se vyvinuli ze zubatých kytovců. Sama ovšem není předek dnešních kosticovců, ale náleží do postranní vývojové větve kosticovců, o které věda dosud neměla tušení. Nejstarší známá velryba s kosticemi, která byla nalezena v Antarktidě, je ještě zhruba o 10 mil. let starší než Janjucetus. Vědci již dříve nalezli několik fosilních druhů velryb, které měli zuby, ale ty sloužily pro nejranější formu krmení filtrováním vody. Nález souhlasí s teorií, že předci kosticovců se od původní linie kytovců oddělili před 34-35 mil. let, pod vlivem změny oceánských podmínek. V té době se totiž rychle změnilo klima a oceánské proudy, což mělo dopad na potravní zdroje.
Použité zdroje a doporučené odkazy:
http://news.nationalgeographic.com/news/2006/ http://news.bbc.co.uk/ http://www.geocities.com/
Popsány tři nové druhy lemurů rodu Microcebus
Savci.upol.cz, 26. června 2006 ![]() Objev, nebo spíš rozpoznání nových druhů (dříve byly často považovány "jen" za geografické rasy), neznamená, že by těchto primátů na ostrově žilo více. Naopak, populace, o nichž se myslelo, že patří k jednomu druhu se jaksi rozdrobily do více druhů, a tím se tyto jednotlivé druhy "staly" náchylnější k možnému vyhubení. Lemury totiž ohrožuje především mýcení lesů a ničení vhodných biotopů. A právě také s ohledem na tuto situaci uvažuje madagaskarská vláda o rozšíření chráněných oblastí na trojnásobek současné rozlohy.
Použité zdroje a doporučené odkazy:
http://news.nationalgeographic.com/news/2006/
V afrických pralsích zřejmě žije další lidoop
Savci.upol.cz, 6. října 2004; aktualizováno 30. června 2006 ![]() Lidoopi jsou vysocí až dva metry a váží asi 85 až 100 kilogramů. Mají velkou tmavou tvář a výrazný sagitární hřeben na lebce, jako gorily. Také si jako gorily staví hnízda na zemi, zatímco šimpanzi si je staví na stromech. Oproti gorilám ale používají tito lidoopi svá hnízda vícekrát po sobě, zatímco gorily si staví na každou noc hnízdo nové. Na rozdíl od goril se též nevyhýbají podmáčené půdě. Podle rozboru trusu v jejich jídelníčku převládá především ovoce, podobně jako u šimpanzů. Možnost, že jde o křížence mezi gorilou a šimpanzem je velmi nepravděpodobná. Pokud by šlo o nový poddruh šimpanze, byl by o 50% větší, než ostatní poddruhy šimpanze. Zatím se zdá jako nejpravděpodobnější možnost, že jde o nový druh nebo poddruh gorily. Ale ani možnost úplně nového druhu není vyloučena. Tato populace je známa již několik let, poprvé o ni informoval v roce 1996 Karl Ammann (švýcarský fotograf žijící v Keni), který se o lidoopech doslechl od domorodých obyvatel. Ti navíc tvrdí, že tito lidoopi mohou být velmi zuřiví a jsou prý schopni zabít i lva. Tomuto tvrzení ale vědci valný význam nepřikládají, pravděpodovně jde o obvyklý "folklór". Údajně existuje i krátký videozáznam, který pořídil Shelly Williams (americký primatolog, pracující i pro institut Jane Godallové v Marylandu). Záznam byl pořízen v roce 2002 za pomoci místních obyvatel. Zatím se tyto lidoopy nepodařilo blíže prozkoumat, jelikož se nachází v nepřístupných částech pralesa a další výzkum komplikuje také politicko-bezpečnostní situace v zemi. Odborníci plánují situaci kolem nového lidoopa objasnit. Panují ale obavy, že než se tak stane, mohou je zatím vyhubit místní pytláci.
Dodatek (30. června 2006):
Po ročním pátrání C. Hickse a jeho kolegů z Amsterodamské univerzity zbyla jen nepatrná šance, že by tento záhadný lidoop byl nový druh. Podle analýz vzorků DNA (asi jen mitochondriální DNA) odebraných z trusu jde totiž o šimpanze, patřícího nejspíš k poddruhu Pan troglodytes schweinfurthii. Ale i tak jsou tito šimpanzi zvláštní, jsou neobvykle velcí a na lebce mají výraznější sagitální hřeben, podobně jako gorily. Na rozdíl od goril si v lese počínají hlučně, stejně jako šimpanzi. Cleve Hicks sledoval tyto primáty celkem asi 20 hodin a se svým týmem hodlá ve studii těchto lidoopů pokračovat.
Použité zdroje a doporučené odkazy:
http://karlammann.com/bondo.html http://www.newscientist.com/ http://www.news24.com/
Nový druh hlodavce objeven v jihovýchodní Asii
Savci.upol.cz, 16. května 2005; aktualizováno 15. června 2006 ![]() Ve volné přírodě nebyl ještě biology spatřen a neví se ani přesně, kde žije. Pravděpodobně pochází z lesů ve vápencových oblastech středního Laosu. Dlouhé slepé střevo a vysoké korunky stoliček napovídají, že se živí rostlinnou potravou. Předpokládá se, že je to noční živočich. Má dlouhé vousy, zavalité nohy, přičemž přední jsou kratší, a ocas porostlý hustou srstí. Délka těla od hlavy k ocasu je asi 40 centimetrů. Srst hlodavce je tmavošedá až černá, na břichu a hrudi přechází do světlejších odstínů šedé. Dle přírodovědců je možné, že má ve vrhu pouze jedno mládě. Vědci v této souvislosti znovu upozorňují, že je třeba věnovat více pozornosti ochraně lesních biotopů a omezit zde především lov a těžbu dřeva.
Dodatek (22. prosince 2005):
Podle morfologických a genetických analýz jde skutečně o příslušníka podřádu Hystricognathi (dikobrazovci). Ale zatímco morfologická data naznačují, že jde o bazálního zástupce tohoto podřádu (nejstarší větev všech dikobrazovců), genetické analýzy tvrdí, že je o něco příbuznější spíše africkým čeledím dikobrazovců.
Dodatek (9. března 2006):
![]()
Dodatek (15. června 2006):
David Redfield, emeritní profesor Floridské státní university, oznámil, že se mu společně s thajskými kolegy podařilo odchytit, nafotit a nafilmovat živý exemplář tohoto hlodavce. Po několika pokusech tým uspěl až v květnu, v centrální části Laosu u hranic s Thajskem. Po vyfotografování a nafilmování bylo zvíře vypuštěno zpět do přírody.
Použité zdroje a doporučené odkazy:
http://news.nationalgeographic.com/news/2005 http://news.nationalgeographic.com/news/2006 http://www.rinr.fsu.edu/rockrat/
Okapi v Kongu stále ještě přežívá
Savci.upol.cz, 9. června 2006 ![]()
|
Nový druh primáta objeven ve východní Africe
Savci.upol.cz, 19. května 2005; aktualizováno 24. června 2010 ![]() Nový primát patří do příbuzenstva mangabejů. Místní domorodé obyvatelstvo jej nazývá „kipundži". Vědecky byl popsán (r. 2005) pod jménem Lophocebus kipunji (angl. Highland Mangabey; česky se uvádí mangabej horský, nebo mangabej kipundži). Podle odhadu žije těchto primátů jen něco kolem tisíce jedinců. A také proto, že jsou ohrožovaní pytláky a kácením lesních porostů, patří mezi kriticky ohrožené druhy.
Dodatek (12. května 2006):
Teprve když vědci v roce 2006 získali uhynulého jedince této opice, mohli poprvé provést všechna potřebná měření a testy. K svému překvapení zjistili, že podle analýzy DNA má tento druh primáta mnohem blíže k paviánům, než k mangabejům. Svým vzhledem (a anatomií kostry) je ale více podobný právě mangabejům, i když se od nich výrazně liší hlasovými projevy, nápadnou kšticí na temeni (ale jeden či dva druhy mangabejů mají menší chocholku), ocasem ohnutém obloukem dozadu a černými očními víčky (barevná víčka slouží mangabejům při komunikaci). Proto bylo navrženo zařazení tohoto primáta do samostatného rodu, který má blíže k paviánům (ale ne všichni autoři s novým rodem zprvu souhlasili). Nové jméno tedy zní Rungwecebus kipunji (Mt. Rungwe je název zdejší hory). Mangabejové a paviáni jsou ale relativně blízce příbuzné skupiny úzkonosých opic.
Dodatek (24. června 2010):
Meteor, magazín Českého rozhlasu Leonardo, pořádal soutěž o nové české pojmenování tohoto primáta. Odborná porota (RNDr. Miloš Anděra, CSc., doc. RNDr. Vladimír Hanák, CSc., RNDr. Evžen Kůs) nakonec vybrala ze 1234 typů od posluchačů jméno „Paviánec kipunji“.
Použité zdroje a doporučené odkazy:
http://news.nationalgeographic.com/news/ http://news.mongabay.com/2005/ http://news.mongabay.com/2006/ http://www.cepf.net/
Byl objeven nejstarší savec s přímo doloženou srstí
Savci.upol.cz, 23. února 2006 ![]() Tento savec měl hustou srst tvořenou nižší podsadou a delšími pesíky. Je to vlastně vůbec nejstarší známý savec, u kterého je srst přímo doložena. Nalezené kosterní pozůstatky jsou téměř úplné, zachovaly se dokonce i drobné kůstky středního ucha. Ocasní kosti jsou dorzoventrálně zploštělé a zhuštěné. Ocas byl krytý šupinkami a řídkou srstí. Byl tedy přizpůsoben k plavání a vypadal podobně jako u dnešních bobrů nebo vyder. Zbytky měkké tkáně mezi prsty na vnitřní straně nasvědčují přítomnosti plovací blány. Přední končetiny byl uzpůsobeny nejen pro pádlování, ale také pro hrabání. Kompletní chrup se nedochoval, ale víme, že spodní čelist měla 4 řezáky, 1 špičák, 5 premolárů, a 6 molárů. Z tvaru zubů vědci vyvozují, že se tento savec živil převážně rybami, vodními měkkýši a různými bezobratlými, podobně jako vydry. Délka těla od hlavy po kořen ocasu byla změřena na 43 cm, na ocas připadá 13 cm. Hmotnost je odhadována na 500 až 800 g, což znamená, že je zatím největším známým jurským savcem. Vědci předpokládají, že si tento tvor vyhrabával nory s hnízdy v březích řek a tůní, podobně jako to dnes dělá ptakopysk. S ptakopyskem jej spojuje také vejcorodost a přítomnost ostruhy na kotníku zadní nohy. S ptakořitnými (Monotremata) ale není nijak příbuzný. Byl zařazen mezi tzv. dokodonty (Docodonta), vyhynulou skupinu savců, která žila v období střední jury až svrchní křídy. Dokodonti vyhynuly bez následovníků a nemají žádný bližší vztah k dnešním savcům a jsou ještě starší skupinou savců, než jejich nejbližší žijící příbuzní ptakořitní.
Použité zdroje a doporučené odkazy:
http://news.nationalgeographic.com/news http://www.digi-help.com/science http://en.wikipedia.org/wiki/Castorocauda
Mezinárodní expedice zkoumala nedotčený novoguinejský horský prales
Savci.upol.cz, 7. února 2006 ![]()
Použité zdroje a doporučené odkazy:
http://www.conservation.org/xp/news/ http://news.nationalgeographic.com/ http://aktualne.centrum.cz/zahranici/veda-a-zajimavosti/
Na Borneu žije neznámý druh cibetkovité šelmy
Savci.upol.cz, 10. května 2005; aktualizováno 6. prosince 2005 ![]()
Použité zdroje a doporučené odkazy:
http://news.independent.co.uk/world/asia/article220505.ece http://www.newscientist.com
Byly nalezeny první fosilní pozůstatky šimpanze
Savci.upol.cz, 31. října 2005 ![]()
Použité zdroje a doporučené odkazy:
http://news.bbc.co.uk/1/hi/uk/4201666.stm
Na Madagaskaru byly objeveny dva nové druhy lemurů
Savci.upol.cz, 9. srpna 2005 ![]()
Použité zdroje a doporučené odkazy:
http://news.nationalgeographic.com/news/ http://bbsnews.net http://www.newscientist.com/channel/life/dn7818
Podařilo se odhalit nový druh delfínovitého kytovce
Savci.upol.cz, 5. července 2005 ![]() O tomto novém druhu, orcele tupoploutvé, toho vědci zatím mnoho nevědí. Jde o vzácné plaché tvory, kteří se většinou vyhýbají lodím. Velikost jejich populace ani celkový areál rozšíření není znám. Předpokládá se, že žijí podél severního pobřeží Austrálie a u jižního pobřeží Papuy Nové Guiney. Ve zkoumané oblasti, na nejsevernějším cípu australského státu Queensland, žije jedna asi dvousetčlenná skupina. Vědci doufají, že tento druh delfína nebude tak vzácný a ohrožený vyhynutím jako jeho blízká příbuzná orcela tuponosá, která žije v kalných pobřežních vodách Thajska, Vietnamu a Kambodže, jejíž počet se odhaduje na méně než 1000 jedinců.
Použité zdroje a doporučené odkazy:
http://www.cdnn.info/news/eco/ http://www.cms.int/reports/small_cetaceans/
Prastarý savec se specializovaným chrupem
Savci.upol.cz, 31. března 2005 ![]() Další zvláštností jsou xenarthrální výběžky bederních obratlů. Podobným uzpůsobením zpevňujícím páteř dnes disponují zástupci řádu chudozubých (ale většina z nich má tyto výběžky také na hrudních obratlích). Čtyřprsté končetiny s drápy jsou v předloktí nápadně zesílené. To vše je velmi užitečné při rozhrabávání termitišť a hrabání v zemi. Starobylým znakem jsou sluchové kůstky, které jsou ještě spojené s dolní čelistí. Velice specializovaný chrup ze všeho nejvíce připomíná dnešní pásovce nebo hrabáče. S těmito savci ovšem nemá nic společného, je to totiž jedna z dávných slepých vývojových linií savců (o něco mladší, než linie ptakořitných). Nicméně vědci jsou velmi překvapeni, neboť se nepředpokládalo, že by již tak brzo mohli savci být takto specializováni. Tento nález jurského savce svědčí o tom, že ranní savci byli rozrůzněni do mnoha linií mnohem více, než se zprvu připouštělo.
Použité zdroje a doporučené odkazy:
http://news.nationalgeographic.com/
Byla nalezena dosud nejstarší fosílie savce z řádu zajíců
Savci.upol.cz, 17. února 2005 ![]()
Použité zdroje a doporučené odkazy:
http://news.bbc.co.uk/1/hi/sci/tech/4274129.stm
Nález největších dosud známých druhohorních savců
Savci.upol.cz, 12. ledna 2005 ![]() Druhý fosilní savec byl nazván Repenomamus giganticus. Tento druh byl ještě o 50% větší než výše jmenovaný. Je to vůbec největší, zatím známý druhohorní savec. Jeho hmotnost paleontologové odhadují na 14 kilogramů a délku jeden metr. Savci tohoto rodu měli zavalité tělo, relativně krátké nohy a dlouhý ocas. Karnivorní chrup byl vybaven též velkými ostrými špičáky, k čelisti se upínaly silné svaly. Vědci se také proto domnívají, že oba druhy byly lovci, nikoli mrchožrouty. Není ale jasné, zda šlo spíše o příležitostné lovce nebo pravidelné predátory. Tento rod je řazen do podtřídy savců nazývané Triconodonta, která vyhynula bez potomků. Tyto dva důležité nálezy tak vyvracejí myšlenku, že druhohorní savci byli jen velmi drobní (dorůstající max. velikosti krysy či vačice) a živili se "ve stínu dinosaurů" převážně pouze hmyzem a bezobratlými.
Použité zdroje a doporučené odkazy:
http://news.nationalgeographic.com/news/ http://en.wikipedia.org/wiki/Repenomamidae |
V severovýchodní Indii byl objeven nový druh opice
Savci.upol.cz, 17. prosince 2004 ![]() Nový makak, mezi které se primát řadí, obývá horské lesy v podhůří Himaláje v nadmořské výšce 1600 - 3500 metrů nad mořem. Jde o jedno z nejvýše položených míst na Zemi, kde primáti žijí. Primát dostal jméno Macaca munzala - makak arunáčalský (syn. arunachalský; angl. Arunachal macaque). Možnost, že by šlo o křížence, vědci jednoznačně vyloučili. Opice si jsou navzájem velmi podobné a hlavně v dostatečně širokém okruhu (1200 km2) nežijí žádné jiné druhy, které by se mohli křížit. Místní obyvatelé tuto opici znali už dříve a nazývají ji „mun zala“, což znamená „opice žijící v hlubokém lese.“ Dosud ji zabíjeli kvůli škodám, které pravidelně páchala na jejich úrodě. Vědci jejímu vybíjení chtějí ale zabránit, a proto navrhují, aby byl nový druh makaka zařazen na seznam ohrožených živočichů. Nový druh opice objevený v přelidněné Indii s ubývajícími lesy, je překvapením a způsobil mezi zoology rozruch. V Asii žije asi 20 známých druhů makaků, další se vyskytují v Africe. Naposledy byl nový makak (makak pagai, Macaca pagensis) objeven v roce 1903 v Indonésii na ostrově Mentawai.
Použité zdroje a doporučené odkazy:
http://www.ncf-india.org/
Analýza DNA odlišila nový poddruh tygra
Savci.upol.cz, 8. prosince 2004 ![]() Vědci nyní analýzou DNA provedenou asi u 130 tygrů z různých oblastí zjistili, že v rámci podruhu tygra indočínského (Panthera tigris corbetti) existují jisté rozdíly a navrhují tak vyčlenit nový poddruh, pojmenovaný Panthera tigris jacksoni. Díky tomu se jeden ohrožený poddruh "rozpadá" na podruhy dva, které jsou tím pádem ještě více ohroženy vyhynutím. Analýza mitochondriální DNA také naznačuje, že všichni tygři pocházejí ze společného předka, který žil před 72 000 až 108 000 lety. Výzkumný tým vede Stephen J. O'Brien (National Cancer Institute's Laboratory of Genomic Diversity at the National Institute of Health in Maryland, USA), který navrhl tento poddruh tygra pojmenovat po Peteru Jacksonovi, dlouholetém ochranáři tygrů. Asijští kolegové ale navrhují pojmenování Panthera tigris malayensis. V češtině tedy může nový název znít tygr malajský či Jacksonův. Navrhovaný nový poddruh nebyl zatím ještě oficiálně stanoven. Není bez zajímavosti, že poddruh Panthera tigris corbetti popsal v roce 1968 český přírodovědec Vratislav Mazák. Všechny dosud přežívající poddruhy tygra jsou v současnosti kriticky ohrožené. Úbytek jejich přirozeného životního prostředí, pytláctví a ilegální obchod s částmi tygřích těl využívanýchí v tradiční čínské medicíně, způsobil, že nyní žije ve volné přírodě méně než 7 000 tygrů. Pro porovnání – kolem roku 1900 byl počet divokých tygrů v Asii odhadován na 100 000.
Ve Španělsku byl nalezen blízký příbuzný prvních lidoopů
Savci.upol.cz, 18. listopadu 2004 ![]()
Použité zdroje a doporučené odkazy:
http://news.nationalgeographic.com/news/
Dingo má svůj původ v domácích psech jihovýchodní Asie
Savci.upol.cz, 2. října 2004 ![]()
Použité zdroje a doporučené odkazy:
http://news.bbc.co.uk/
Fosílie z Etiopie překlenuly mezeru v poznání vývoje velkých afrických savců
Savci.upol.cz, 4. prosince 2003 ![]() V období mezi svrchním eocénem až spodním oligocénem byla zdejší fauna zastoupena pouze starobylými endemickými afroarabskými taxony. Africký kontinent v té době totiž tvořil spolu s Arábií jednolitý, od ostatních kontinentů mořem oddělený celek. Později, ve spodním miocénu, kdy došlo ke spojení afroarabského kontinentu s Eurasií, byla tato fauna z větší části vystřídána novou, euroasijskou (turovití, prasata, nosorožci ap.). Nález z Chilgy je tedy velmi důležitý, neboť spadá právě mezi tato dvě období. Je rozhodující pro stanovení počátku a průběhu výměny fauny v této oblasti. Nálezy ze svrchního oligocénu (přesněji z období 24-32 miliony lety) byly zatím velmi chudé a co se přesně dělo se savci v tomto 8 milionů let dlouhém období nebylo dosud známo a bylo pro vědce záhadou; toto období je nechvalně známé jako tzv. "Africa's missing years" (chybějící léta) nebo "Africa's big gap" (velká mezera).
Nové Gomphotherium z Chilgy je menší než známí miocénní elefantoidi, a bylo označeno jako cf. Gomphotherium sp. nov. a nové primitivní Deinotherium (Chilgatherium harrisi sp. nov.) se natolik liší od Prodeinotheria a Deinotheria, že bylo umístěno do své vlastní podčeledi Chilgatheriinae subfam. nov. Navíc toto Deinotherium a Gomphotherium prodlužují fosilní záznam těchto chobotnatců velmi výrazně zpět v čase. Tento nález jako celek nasvědčuje tomu, že původní afroarabské taxony byly ekologicky rozmanitější, než se věřilo dříve, a jejich vývoj zdárně pokračoval do pozdního paleogénu.
Použité zdroje a doporučené odkazy:
http://news.nationalgeographic.com/news/
Nález 125 milionů let starého vačnatce
Savci.upol.cz, 11. prosince 2003 ![]() Vačnatec podobný myši byl pojmenován Sinodelphys szalayi. O jeho příslušnosti k vačnatcům svědčí jeho zápěstní a kotníkové kůstky i zuby. Byl ovšem mnohem menší než jeho příbuzní - měřil asi 15 centimetrů a vážil nanejvýš 30 gramů. Živil se hmyzem a byl to pravděpodobně noční živočich. Pobýval v lesích a křovinách na březích řek či jezer. Pohyboval se zpravidla v korunách stromů, ale občas zřejmě i po zemi. Nedávno jsme Vás informovali o nálezu starobylého placentálního savce, jehož stáří bylo určeno rovněž na 125 milionů let. Sesterské skupiny vačnatců a placentálů tak podle dosavadních nálezů žijí vedle sebe minimálně několik milionů let od počátku období křídy (136 ~ 65 mil. let). Pro zajímavost, k vyhynutí dinosaurů došlo právě na konci křídy před 65 miliony let, což je přibližně v polovině doby, od kdy jsou doloženi nejstarší vačnatci a placentálové.
Použité zdroje a doporučené odkazy:
New Scientist, 11. prosince 2003
Japonští zoologové určili zcela nový druh plejtváka
Savci.upol.cz, 1. prosince 2003 ![]() Japonský tým dokázal, že se tedy jedná o tři různé druhy velryb - plejtvák Brydeův, Edenův a nový druh nazvaný plejtvák Omurův. Tento druh je relativně malý, je dlouhý 12 metrů a liší se od jiných druhů rodu Balaenoptera nejen mitochondriální DNA, ale i tvarem kostí lebky a menším počtem kostic. Žije zřejmě v Japonském moři a východní části Indického oceánu.
Nález vzácného vorvaňovce
Savci.upol.cz, 7. srpna 2002 Začátkem srpna moře vyplavilo na pláž Jižní Afriky mrtvé tělo nesmírné vzácného kytovce, vorvaňovce Longmanova (Indopacetus pacificus). Údajně je to teprve třetí úplný exemplář tohoto druhu, jaký je znám. Je pět metrů dlouhý, jeho čelisti připomínají tvarem zobák. Předpokládá se, že žije v hlubinách Tichého a Indického oceánu. Vorvaňovec Longmanův patří k vůbec nejzáhadnějším kytovcům. Živý v moři byl podle záznamů spatřen pouze dvakrát. Jinak byly nalezeny pouze tři lebky a tři mrtvá těla.
US námořnictvo chce používat velmi silné sonary
Savci.upol.cz, 22. července 2002 Americké námořnictvo se chystá používat tzv. nízkofrekvenční aktivní sonar k hledání dieselových ponorek nové generace. Zařízení vysílá silné zvukové vlny, které se odrážejí od ponorek skrytých v hlubinách oceánu, a po odrazu je zpětně registruje. Jak zaznamenala agentura DPA, americký Národní úřad pro oceány a atmosféru udělil na pět let povolení tento systém používat dvěma válečným lodím. Jeden se má využívat v Atlantickém a druhý v Tichém oceánu. Oba přitom budou vysílat zvukové vlny tak silné, jako když startuje letadlo Boeing 747. Ochránci přírody se proto obávají, že silný zvuk o nízké frekvenci, putující do velkých vzdáleností, může dezorientovat velryby, delfíny, sviňuchy, mořské želvy a další živočichy a poškodit jejich nejdůležitější smysl - sluch. Panují proto obavy, že by konkrétně velryby mohl ohrozit zvuk šířící se mnoho set kilometrů pod vodou na podobné frekvenci, jakou ony používají k dorozumívání a navigaci. Námořnictvo se proto musí vyhýbat užívání sonaru hlavních místech výskytu velryb, ale také poblíž oblastí, kde se potápějí lidé.
Objev lebky nejstarších lidí
Savci.upol.cz, 16. června 2002 Vědcům se zřejmě podařil velký objev měnící pohled na historii lidstva. V Etiopii byly vykopány tři lidské lebky, dvou dospělých jedinců a dítěte, staré kolem 160 000 let. Jde zřejmě o vůbec nejstarší dochované kosti moderního člověka, tedy Homo sapiens. Badatele na nálezu fascinuje také to, že v té době a ve stejné oblasti zřejmě vznikl moderní člověk i podle genetických studií. Podle vědců jsou lebky, které byly posbírány v úlomcích u vesnice Herto v Afarské oblasti, spojovacím článkem mezi moderním člověkem žijícím před 100 000 lety a jeho staršími předchůdci. Lebky nemají stejný tvar jako u současných lidí - jsou širší, delší a mají klenutější očnicové oblouky. Tyto malé, ale významné rozdíly přiměly výzkumníky přiřadit nález k novému poddruhu zvanému Homo sapiens idaltu. Idaltu znamená v afarském jazyce "starší". Objev přivítali ti badatelé, kteří podporují myšlenku, že všichni dnešní lidé pocházející z předků žijících v Africe před 200 000 lety. A z Afriky pak tito lidé migrovali do ostatních světadílů. Pokud žili před 160.000 lety, pak podle vědců, dnešní člověk nemůže pocházet z lidí typu neandrtálce. Lebky vědci našli v místě bohatém na zkameněliny v suchém a prašném údolí, které bylo poprvé zkoumáno v roce 1997. První, co tam paleontologové objevili, byly kamenné nástroje, lebka zabitého hrocha a později zbytky buvola, což naznačuje, že tehdejší lidé měli jídelníček bohatý na maso. Lebka dítěte ve věku asi šesti nebo sedmi let byla roztříštěna na cca 200 kousků a musela být zdlouhavě dávána dohromady.
Použité zdroje a doporučené odkazy:
Nature, 16. června 2002
Nový Hominid z Chadu
Savci.upol.cz, 11. června 2002 V Čadu byla nalezena lebka ranného hominida stará šest až sedm milionů let. Jde zatím o nejstarší nález hominida. Dosud nejstarší nálezy nebyly starší než 5 mil. let. Nalezená lebka spadá do období, kdy se pravděpodobně oddělili vývojové větve lidí a lidoopů a je o 2 mil. let starší než nálezy Australopitéků. Ovšem do které větve nález patří, či je předchůdcem těchto obou linií nelze s určitostí stanovit. Druh byl popsán pod jménem Sahelanthropus tchadensis. Podle některých odborníků jde o nejdůležitější nález v oblasti lidské evoluce za posledních 75 let. Tým paleontologů v Čadu následně našel i kus dolní čelisti, a její vzhled a rozmístění zubů jim prý dal důvod domnívat se, že šlo již spíše o ranného člověka. Oponenti ale namítají, že může jít o dosud neznámého příbuzného šimpanze či gorily.
Použité zdroje a doporučené odkazy:
Nature, 11. června 2002
Jak se rovnovážné ústrojí podílelo na vývoji kytovců
Savci.upol.cz, 15. května 2002 Velryby a delfíni pocházejí ze suchozemských živočichů podobných praseti. Přizpůsobení se životu ve vodě a vývoj ve skvělé plavce - akrobaty - jim umožnily změny ve vnitřním uchu. K tomuto závěru došel tým paleontologů z Británie, Indie, Pákistánu a USA zkoumající zkameněliny dávných kytovců. Kytovci natrvalo opustily souši před asi 45 milióny lety. Velryby a další kytovci jsou skvělí plavci s jedinečným smyslem pro orientaci a rovnováhu. Vděčí za to polokruhovým kanálkům ve vnitřním uchu, které reagují na pohyb a změnu polohy hlavy. U kytovců jsou však v porovnání s velikostí jejich těla daleko menší, než u jiných savců. Jsou proto méně citliví na rychlé akrobatické pohyby. Vědci zjistili, že u dávných předchůdců kytovců se kanálky takto uzpůsobily velmi rychle poté, co začali žít také ve vodním prostředí. Tato specializace vnitřního ucha, která byla tak příhodná pro plavání, jim však znemožnila řádně chodit po zemi. To mohl být jeden z důvodů proč se navždy přestěhovaly do moře.
Placentálové jsou staří přes 125 mil. let
Savci.upol.cz, 25. dubna 2002 Tým čínských a amerických vědců nalezl zhruba 125 miliónů let starou zkamenělinu živočicha, který je nejprimitivnějším dosud známým příbuzným dnešních placentálních savců. Stáří placentálních savců tak jeho nález posouvá o 40 - 50 miliónů let do minulosti. Tento dávný živočich dostal název Eomaia scansoria. Tento živočich, ne větší než velká myš, se proháněl po Zemi současně s dinosaury. Jeho zuby, kosti nohou i otisky husté srsti napovídají, že žilo zřejmě ve větvích stromů a v keřích, bylo uzpůsobeno ke šplhání a živilo se hmyzem. Přestože vědci řadí zkamenělinu podle zubů a kloubů na nohách do kategorie placentálních savců, samotné zvíře pravděpodobně placentu ještě nemělo a rozmnožovalo se stejným způsobem jako dnešní vačnatci. Jeho příliš úzké boky totiž podle vědců zřejmě neumožňovaly porod většího potomka. Nicméně odborníkům pomůže určit, které rysy placentálové zdědili po svých dávnějších předchůdcích a které jejich vlastnosti se vyvinuly později. Nález pochází z provincie Liao-ning na severovýchodě Číny, kde se našly také zkameněliny opeřených dinosaurů a velmi primitivních ptáků.
Nový druh vorvaňovce
Savci.upol.cz, 11. dubna 2002 Oceánologové objevili v hlubokých chladných vodách u pobřeží Kalifornie nový druh kytovce z čeledi vorvaňovcovitých. Je asi 4 metry dlouhý, má dlouhý rypec, je bezzubý a velmi plachý. Živí se hlavonožci. Pravděpodobně žije hluboko v oceánu, pohybuje se v malých hejnech a aktivně se vyhýbá lodím. Nový druh byl identifikován poté, co bylo postupně vyplaveno na pobřeží Kalifornie pět mrtvých těl tohoto předtím neznámého živočicha. Zatím bylo objeveno 21 druhů vorvaňovcovitých, kteří měří od 4 do 12 metrů. Vědci o nich zatím nevědí mnoho, protože se s nimi setkávají velice zřídka - obyčejně když se nešťastnou náhodou tito mořští savci zapletou do sítí rybářských lodí nebo jejich mrtvé tělo vyplaví oceán.
Nález jurských savců v Jižní Americe
Savci.upol.cz, 14. března 2002 Fosilní nálezy savců z období Jury nejsou příliš časté. Jura totiž představuje období počátku výrazné savčí evoluce. Většina dosud známých nálezů pochází z Tanzanie a Madagaskaru (oblast Gondwany). Skupina Australosphenida, do níž nález patří, byla v Gondwaně před koncem Jury diverzifikovanou a široce rozšířenou skupinou. Formy savců z jižní polokoule vykazují značnou odlišnost od severních příbuzných. První fosilní nález jurského savce v Argentině má význam při pochopení fylogenetických vztahů savců v období jejich časné evoluce. Čelist, podle níž byl druh popsán pochází z Patagonie a pochází ze savců, ze kterých se později vyvinuli ptakořitní. Nově tak byli objeveni jedni z nejstarších savců v Argentině a to z období střední až pozdní Jury. Skupina Australosphenida má tribosfénické stoličky, které jsou konvergentní se savci skupiny Tribosphenida ze severní polokoule.
Použité zdroje a doporučené odkazy:
Nature 416, 165 - 168., 14. března 2002
Dugongové jsou ohroženi vyhynutím
Savci.upol.cz, 15. února 2002 Podle Ekologického programu OSN hrozí do 25 let vyhynutí dugongům, mořských savců z řádu sirén. Ti žijí v pobřežních oblastech tropických a subtropických moří, váží asi 150 kg a živí se chaluhami. V důsledku znečištění, rozvoje měst a průmyslu na pobřeží, rybolovu a lovu trofejí jejich počet v posledních letech katastrofálně poklesl. Odhaduje se, že jich je na světě už jen asi jeden nebo dva tisíce. Samice dugongů drží při krmení svá mláďata u sebe ploutví a plavou vzpřímeně. Když námořníci viděli moroně zdálky, v mlze, jejich fantazie v osamění dálek tropických moří vytvořila legendy o mořských pannách. Dnes však už dugongové zcela nebo téměř vymizeli u pobřeží Somálska, Keni, Tanzanie, Mozambiku, Madagaskaru a Seyshellských ostrovů, kde jich kdysi byly stovky a stovky. Odborníci proto volají po zřízení rezervací pro tyto mořské savce a po snížení množství znečišťujících látek, které ničí chaluhy.
Rezervace pro kytovce ve Středozemním moři
Savci.upol.cz, 3. října 2001 Ve Středozemním moři vznikne přírodní chráněná oblast až pro 45 tisíc velryb a delfínů. Podle agentury Reuters to umožní dohoda mezi Itálií, Francií a Monakem, která před několika dny vstoupila v platnost. Je to první dohoda svého druhu na severní polokouli, která zahrne i mezinárodní vody. Rezervace o rozloze 84 tisíc km čtverečních - tedy dvakrát větší než Švýcarsko - se rozprostírá mezi francouzským Azurovým pobřežím, Monakem a severoitalským Ligurským pobřežím, zahrne i vody kolem ostrovů Korsika a Sardínie. V létě v této oblasti žije od 25 do 45 tisíc delfínů a až 2 tisíce velryb, což je dvojnásobek než v ostatních částech Středozemního moře. Láká je sem bohatství potravy. Vytvoření tohoto útočiště pro ně je výsledkem desetiletého úsilí Světového fondu pro ochranu přírody a dalších skupin. V této oblasti bude mimo jiné zakázáno lovit pomocí všech typů tenatových sítí a bude se regulovat také pozorování velryb.
Prastaré fosilie kytovců z Pákistánu
Savci.upol.cz, 26. září 2001 Paleontologové v Pákistánu objevili 50 miliónů let staré fosílie raných kytovců, které žily na souši. Nalezený druh, velikosti většího psa, byl pojmenován Pakicetus. Znaky na zadní končetině, konkrétně na kotníku, a na lebeční kosti (na vnitřím uchu) těchto primitivních vodních kytovců prozradily, že se kytovci vyvinuly ze suchozemských zvířat příbuzných nejstarším sudokopytníkům. Nález tak potvrzuje molekulární studie DNA, které říkají, že kytovci pocházejí ze sudokopytníků, z blízkosti prasat a hrochů.
Nový druh netopýra v Evropě
Savci.upol.cz, prosinec 2001 V prosinci roku 2001 byl publikován článek, který popisuje nový druh netopýra v Evropě. Na základě analýz DNA byl rozlišen v rámci rodu Plecotus netopýr alpský (Plecotus alpinus) Kiefer & Veith, 2001, který je geneticky velmi příbuzný netopýru dlouhouchému (P. austriacus). Morfologicky je nově popsaný podobný netopýru ušatému (P. auritus).
Pralesní slon je samostatný druh
Savci.upol.cz, 24. srpna 2001 V Africe žijí 2 druhy slonů, a to Loxodonta africana a nově uznaný druh Loxodonta cyclotis, který byl dříve označován jako poddruh. Závěr potvrzují sekvenční analýzy DNA. Podrobný článek přinesl časopis Science vol 293;
|
Copyright © Savci.upol.cz, 2001–2006 | aktualizováno |