Šelmy | Hlavní stránka | Teorie | Systém | Galerie | Dotazy | Literatura | Zajíci
Rodentia - Hlodavci - Rodents

(28 čeledí, asi 2000 druhů)
   Hlodavci jsou druhově nejpočetnějším řádem savců (více než 40% savců). Čeleď Muridae zahrnuje dokonce více než 1 100 druhů (asi 1/4 všech savců). Řád zahrnuje většinou drobné a středně velké savce různého vzhledu, ale jednotné anatomické stavby. Zajíci a králíci nepatří do hlodavců, ale tvoří samostatný řád Lagomorpha. Hlodavci obývají celý svět, mimo Antarktidy, Nového Zélandu, některých oceánských souostroví. Mnohé druhy pak synatropně doprovázejí člověka, který např. potkany a myši domácí introdukoval do Austrálie a jiné ostrovy. Pravděpodobně největší druhová diverzita hlodavců je v Jižní Americe, která byla jako samostatný kontinent izolována po většinu Kenozoika.

   Navzdory jejich morfologické a ekologické rozmanitosti, sdílejí všichni hlodavci jeden společný znak, chrup. Ten je vysoce specializován k hlodání. Všichni hlodavci mají diprotodontní chrup, tzn., že mají jeden pár horních a jeden pár spodních řezáků (hlodáků), za nimiž následuje velká mezera (diastema) a za ní se vždy nachází jedna nebo více stoliček. U některých rodů mohou být přítomny i třenové zuby. Hlodavci mají silně redukovaný, neúplný chrup. Hlodavci mají pouze jeden řezák v každé čtvrtině čelisti a nemají špičáky. Hlodavé řezáky nemají kořeny, ale neustále přirůstají. Mimo zadní stěny jsou kryty sklovinou. Při hlodání se protistojné řezáky navzájem obrušují, měkčí zubovina se odírá a zůstává ostrá sklovina. Toto "samoostření" je velmi účinným systémem a je jedním z faktorů ohromného evolučního úspěchu hlodavců.

   Předkládaný systém hlodavců je zpracován podle Carletona (1984), který uznává dva podřády: veverkočelistní (Sciurognathi) a dikobrazočelistní (Hystricognathi). Myomorpha a Sciuromorpha spadají do Sciurognathi, zatímco Hystricomorpha patří do Hystricognathi.



veverkočelistní (Sciurognathi)
  bobruškovití (Aplodontidae)
veverkovití (Sciuridae)
bobrovití (Castoridae)
pytlonošovití (Geomyidae)
pytloušovití (Heteromyidae)
tarbíkovití (Dipodidae)
myšovití (Muridae)
šupinatkovití (Anomaluridae)
noháčovití (Pedetidae)
guindiovití (Ctenodactylidae)
slepcovití (Spalacidae)
dikobrazočelistní (Hystricognathi)
  rypošovití (Bathyergidae)
dikobrazovití (Hystricidae)
skalní krysy (Petromuridae)
řekomyšovití (Thryonomyidae
urzonovití (Erethizontidae
činčilovití (Chinchillidae)
pakaranovití (Dinomyidae)
morčatovití (Caviidae)
kapybarovití (Hydrochaeridae)
agutiovití (Dasyproctidae)
pakovití (Agoutidae)
tukotukovití (Ctenomyidae)
osmákovití (Octodontidae)
činčilákovití (Abrocomidae)
korovití (Echimyidae)
hutiovití (Capromyidae)
+
velehutiovití (Heptaxodontidae)
nutriovití (Myocastoridae)

Vzhledem k obsáhlosti tohoto řádu, je seznam rozdělen do pěti dalších stránek. 

1. část (bobruškovití, veverkovití, bobrovití, pytlonošovití, pytloušovití, tarbíkovití)
2. část (myšovití-1)
3. část (myšovití-2)
4. část (myšovití-3)
5. část (dikobrazočelistní)

pozn.: křečkovití, hrabošovití, plchovití, myšivkovití, hlodounovití jsou sloučeni do čeledi myšovití;
pozn.: druhy označené křížkem nejsou fosilní, tedy vyhynulé, ale druhy vyhubené lidmi;
pozn.: čeledi vypsané kurzívou nejsou zatím zpracované;

nahoru


Šelmy | Hlavní stránka | Teorie | Systém | Galerie | Dotazy | Literatura | Zajíci
Tomáš Matyáštík & Marek Bryl  © 2002