21. Proč se gorily bijí do prsou a řvou přitom?
   Každý byl jistě při návštěvě zoo fascinován velikostí goril. Gorilí samci mohou měřit na délku více než 175 cm, váží přes 300 kg a jejich výška (při chůzi po všech čtyřech v tzv. kohoutku) činí až 250 cm. Ve volné přírodě vydávají samci při velkém vyrušení nebo polekání hrozivě hlasité zvuky. Samec se přitom postaví na zadní končetiny (výškou zdůrazní svou mohutnost a sílu) a poskakuje ze strany na stranu. Přitom ještě vyhazuje listí ze země do vzduchu a bije se do hrudi. Jde tedy o výraz hrozby. Přestože bývají tyto hrozby poměrně časté, nebyl dosud zaznamenán jediný případ takového napadení člověka. Do hrudi se nebijí jen samci, ale i samice a mláďata. Tímto způsobem se snaží vyvolat mezi jedinci ve skupině napětí.

22. Co žere koala? Je pravdou, že se opíjí?
   Koala je úzce specializovaný na listy, případně kůru asi 12 druhů blahovičníků.^*) Koala však nežere jakékoliv eukalyptové listy, ale pečlivě si vybírá jen mladé a měkké, co rostou na koncích větví. Jelikož denně musí spotřebovat velké množství listí, které však obsahuje i různé přírodní jedy v různých koncentracích, si listy pečlivě vybírají. Silná potravní specializace je díky úbytku vhodných biotopů (kácení a těžba dřeva, vypalování) hlavní příčinou (spolu s lovem pro kožešinu) jejich ohrožení. Koala je znám také tím, že téměř nikdy nepije vodu.
   *) podle poddruhu koaly; Blahovičníky (Eucalyptus sp., čeleď myrtovité); asi 600 druhů (v Austrálii 350); rostou jako keře (3 m) nebo stromy (až 100 m);

23. Mohou dikobrazi vystřelovat ostny?
   Srst dikobrazů, podobně jako u ježků, je přeměněna v ostny. Dikobrazi mají tisíce jehlicovitých ostnů, které dokáží v ohrožení napřímit a chrastit jimi. Dikobraz se při napadení obrací k protivníkovi zády a často šlehá ocasem, což způsobuje, že se některé ostny z ocasu uvolňují. Skutečné aktivní vystřelování bodlin však není možné. Dikobrazí "kožich" má asi 30 000 ostnů, a to od velikosti od 2,5 do 50 cm. Každý osten má na konci háček, který má tu vlastnost, že se osten po zapíchnutí zabodává stále hlouběji.

24. Proč lumíci páchají hromadné sebevraždy?
   Musíme zdůraznit, že nejde o sebevraždy. Lumíci (norští hlodavci rodu Lemus; příbuzní hrabošům) žijí vysoko ve skandinávských horách a normálně mají jen několik vrhů ročně. Pokud jsou však trvají dobré životní podmínky po dobu 2 - 3 roků, dochází k velkému přemnožení (populační explozi) lumíků. V krátkém čase tak dojde k vyčerpání potravních zdrojů a nastává migrace za potravou. Tisíce jedinců putuje ze svahů do nižších poloh a někteří dosáhnou i mořského pobřeží. Cestou přeplavou řeky, překonají vysoké zdi a jiné překážky, přičemž mnoho z nich již zde hyne vyčerpáním. Ti, kteří dorazí až k moři, mají snahu tuto vodní plochu přeplavat a hledat potravu dále. Hynou tak přímo ve vodě, kde se vyčerpáním utopí.

25. Jsou hyeny opravdu zbabělé?
   V biologické terminologii bychom se měli vyvarovat užívání antropomorfizmů. Je tedy nevhodné používat přirovnání jako např. "hrdý jako orel", "lstivý jako liška" či "zbabělý jako hyena". Hyeny nedovedou díky své tělesné stavbě rychle běhat a také proto, pokud nejsou v přesile, se před jinými šelmami drží zpátky. Přestože spíše čekají na zbytky, dokáží i lovit. Hyení smečka napadá nejčastěji mláďata nebo nemocné jedince (někdy i vlastního druhu), kteří se nedokáží bránit. Občas uloví společně i zebru.

28. Nosí velbloudi v hrbu vodu?
   Tato představa má nepochybně základ ve skutečnosti, že velbloudi užívaní k dopravě v pouštích či polopouštích dokáží v těchto podmínkách přežít až 8 dní, aniž by přijímali potravu. Adaptace k životu v nepříznivých podmínkách jim umožňují, bez jakékoliv újmy na zdraví, ztratit během hladovění až čtvrtinu tělesné hmotnosti. Dokonce nemusejí pít ani vodu. Přitom příjem tekutin je pro organismus nezbytný a např. člověk bez ní nevydrží ani 3 dny. Hrby hrají u velbloudů v tomto ohledu skutečně důležitou úlohu. Ty jsou tvořeny tukovou tkání, kde je voda uložena prostřednictvím chemických vazeb. Množství tukové tkáně v hrbu je podmíněno předchozím dostatečným příjmem potravy. Po cestě z pouště, které pro ně znamená strádání a spotřebu tukových zásob jsou hrby malé a svěšené. Naopak poté, co se po několika dnech velbloudi dostatečně nakrmí a napojí, hrby narostou a jsou tuhé a napřímené již za 2 - 3 dny. Vyčerpaní velbloudi vypijí za 10 minut najednou až 100 litrů vody.

29. Co dělají netopýři ve dne?
   Téměř všichni netopýři přes den odpočívají na tmavém a klidném místě. Velmi oblíbenými shromaždišti netopýrů jsou jeskyně. Najdeme je ale i na půdách, v dutých zdech, kostelních věžích, v dutých kmenech apod. Jedinci druhu listonos příbytkový (Uroderma bilobatum) nakousávají listy palem, které se svěsí a vytvoří tak netopýrům stříšku proti dešti. Netopýrci thajští (nejmenší ze savců) zalézají ve dne do puklin dutého bambusu. V jednom bambusu se tak může schovávat až deset jedinců. Ke stěnám bambusu se přichytávají přísavkami, které mají na nohou. Někteří netopýři (zvláště asijští a afričtí) se ukrývají v ptačích hnízdech. Netopýr lysobřichý (Taphozous nudiventris) přečkává den v hrobkách, starých stavbách a zříceninách. Kaloni (Megachiroptera) se sdružují (až ve stovkách jedinců) na stromech, kde společně hřadují. Netopýři jsou velice společenští, zvláště ti, kteří žijí v jeskyních. Kolonie některých druhů tadaridovitých (Molossidae) z jihozápadu USA mohou být tvořeny až ze 60 mil. jedinců.

30. Proč kočkám svítí oči?
   Kočičí oko je až šestkrát citlivější na modrou část barevného spektra než lidské oko a také se rychleji adaptuje ve tmě. Oko koček, ale i většina šelem má za sítnicí vrstvu buněk, které velmi účinně odráží i nepatrné zbytky světla, které prošlo sítnicí zpět a tak jí světlo projde prakticky dvakrát. Právě tato vrstva, zvaná tapetum lucidum, způsobuje, že kočičí oči září, když na ně dopadne ve tmě světlo. Zornice, kterou do kočičího oka vstupuje světlo, je kompromisem mezi potřebou nočního a denního vidění. Obecně platí, že velké kočky mají zornice kulaté a malé kočky protáhlé a štěrbinovité (např. kočka domácí).

31. Jak hodně je člověk příbuzný jiným opicím?
   Člověk je také primát, lze jej tedy rovněž nazvat "opicí", jak poznamenal již dříve Darwin. Nejvíce příbuzný je člověk šimpanzovi (Pan troglodytes). Naše deoxyribonukleová kyselina (DNA), která je nositelkou dědičné informace obsahuje 99,6 % sekvencí aminokyselin a 98,4 % sekvencí nukleotidů shodných (společných) s DNA šimpanzů (šimpanzi ale předky lidí rozhodně nejsou). Vývojová linie vedoucí k lidoopům a lidem se vydělila již z poloopic spolu s větví, vedoucí k opicím. Současné opice tak tedy nelze považovat za předky lidí ani lidoopů.

32. Proč jsou některé veverky rezavé a některé černé nebo hnědé, i když je to jeden a tentýž druh?
   Tři formy veverky obecné (Sciurus vulgaris) jsou typickým příkladem variability druhu. V tomto případě jde o variabilitu podmíněnou teplotou prostředí, která se projevuje genetickými odlišnostmi populací jednoho druhu. Jednotlivé barevné variety odpovídají zonalitě oblasti, a to jak ve smyslu vertikálním (nadmořská výška), tak i horizontálním (zeměpisná šířka). Pro chladnější oblasti (severnější a horské) je typický výskyt tmavě zbarvených jedinců. Tmavší srst je obyčejně hustější a teplotně lépe izoluje (zachycuje více tepelné části světla), než srst světlých jedinců (v tomto případě červených veverek), která se vyskytuje v teplejších oblastech. Podobnou závislost lze vysledovat i u severoamerické veverky popelavé (Sciurus carolinensis).    ...více

33. Jakou maximální rychlostí se pohybuje hroch?
   ...více

34. Jak vzniká nosorožčí roh?
   ...více

1. série otázek